Dark Paradise - 4.kapitola (broken heart)

9. february 2014 at 12:44 | Márč |  Dark Paradise
Anooo napsala jsem další díl a jsem na sebe pyšná :3 zase mě to baví, takže budu psát jak to jen půjde :3
| Autor: Márč | Web: antidote.blog.cz | Dark Paradise | 4.kapitola | 9.2. 2014 | picture by mrs.FIX
- - - - - - - - - - -

Na nohou cítila okovy, tíha otcova pohledu ji přikoval nohy k zemi. Hleděla mu do očí, jenž bez citu oplácely nenucený pohled. J.K. - Jonathan Kilbride, že ji to hned nenapadlo.
,,No ty vole," hlas, který patřil hochovy vedle Noe jen užasle hvízdl a zhoupl se na patách. Jonathan i ona na něho hodily vražedný pohled, však on jim nevěnoval nic, jen nenucený úšklebek na rtech, jenž ještě více rozproudil už tak nabuzenou krev.
,,Lily, vysvětlím ti to," pověděl rozmrzele otec a vstal z křesla. Lily, jí nikdo jiný neříkal, jen on. Když byla malá stále opakoval, že je výjimečná, plná kouzel a jednou bude krásná jako lilie, jako matka. Pomalu se blížil k ní. Natáhl svou ruku a chtěl chytit křehké rameno své dcery, ona ucukla a pevně si zmáčkla rudý svetr, na který měla dopadnout známá dlaň.
,,Proč si mi nic neřekl," špitla. Po tvářích cítila tekoucí slzy, které poukázaly na dívčí zranitelnost ve směru nekonečných lží a výmluv přátel a rodiny. Tolikrát si kladla otázku, kde její otec tráví veškerý čas, co není s ní. Do nocí pracoval a vracel se až k ránu, kdy Noe vstávala do školy. Jen pár slov prohodili, na práci vždy odpověděl - nic zajímavého. Přitom on je ředitel nějakého institutu, který je plný ,,pubertálních" dětí. Občas si připadala jako cizí člověk, jenž bydlí s ještě více neznámou osobou, a však tak blízkou.
,,Přál jsem si, abys nebyla jako já. Vím, že očekáváš více, nějaké vysvětlení, jenže já nevím, jak bych ti mohl odpovědět," povzdechl si.
,,Co mi tím chceš sakra říct? Že bych na to nepřišla?" vykřikla s nenávistí, však stále cítila lásku k rodiči. Chtěla ho obejmout, omluvit se a zapomenout, jenže on jí neřekl pravdu, lhal a jeho každodenní úsměv ji nutil k zamyšlení, zda nebyl nahrazen jen obyčejnou faleší.
,,Jistě, že ano. Počítal jsem s tím, jenže jsem si byl jist, že to bude v dospělosti, kdy na tebe tento svět už nebude moci," povzdechl si. Přesunul se k mohutnému stolu, na který spočinula jeho ruka. Na dřevěné desce byl nepořádek, rozházené papíry, prach a pohozené tužky všude kam se podívala, typický otec a jeho chaos. Naštěstí tuto vlastnost po něm nezdědila na rozdíl od ostatních vlastností, které ji spojovaly právě s Jonathanem. Zhluboka se nadechla a uvažovala nad všemi pro a proti.
,,Je na čase jít s pravdou ven tati," posadila se do měkké židle, jenž stála naproti rudému křeslu. Čekala, jak zareaguje její rodič. Byl šokován, však cítila úlevu v jeho dechu, který se z nenadání zklidnil a zpomalil.
,,Jsi si jistá, že to chceš slyšet?" zaváhal.
,,Ano, chci," zvážněla a své ruce, křížem, položila na hruď. Oliver, jenž do teď stál mlčky a sledoval celou situaci s pobavením, se rozhodl posadit vedle Noe a vyslechnout příběh od J.K., ten se na něho pohrdavě podíval a bylo vidět, že by ho nejraději prohodil oknem.
,,Dobrá, tak od čeho mám začít?" posadil se do svého křesla a propletl své prsty, jenž poté pevně stiskl. Hleděl na svou dceru a čekal otázky. Noelia místo toho pohlédla na Olivera, jakoby ho prosila, aby se on zeptal první a tím nadhodil téma, na které se bude krásně mluvit a rozvíjet konverzace. On stále zíral na Jonathana. A ji si nevšímal. Pohrdání a úplná lhostejnost, to mu zářilo z očí, ze světlých jisker, které připomínaly jarní vánek. Otočila se rozhořčeně zpět na otce a s povzdechem otevřela ústa.
,,Proč vlastně existujeme pane J.K.?" ozvalo se vedle ní. Hoch se natáhl blíže ke stolu a s úšklebkem čekal na známou odpověď. Bylo jisté, proč se na to ptá. Olízl si nečinně své rty a ještě více rozevřel ústa do ,,amerického" úsměvu, tím se jeho vrásky pod očima zviditelnily a on měl zmenšené zorné pole.
,,Olivere! Neptej se tak hloupě, tuhle pohádku znáš nazpaměť," odsekl Jonathan.
,,Ale já tu pohádku chci slyšet, otče," sykla Noe. Něco v ní se vařilo, pálili jí dlaně, hořely tváře a suchost v puse nutila k nekonečnému polykání.
,,Dobrá, když chceš, tak já ti ji povím. Pohádku, která je v našem světě posvátnou legendou..."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 mrs.FIX mrs.FIX | Web | 9. february 2014 at 12:53 | React

Takhle končit? Vážně? Co si myslíš? Okamžitě další díl... :DD Mě jako ta pohádka taky dost zajímá. :D

2 stuprum stuprum | Web | 9. february 2014 at 13:44 | React

Citlivé, výmluvné, plné příslibů. Hezké. :)

3 TeSs / safe-sound TeSs / safe-sound | Web | 9. february 2014 at 20:51 | React

Je to úžasný a hlavně děsně napínavý. Já chci slyšet tu povídku :)
Já si jdu přečíst i předešlé díly abych nemusela přemýšlet o čem to vlastně je :)

4 BeeDee BeeDee | Web | 10. february 2014 at 16:05 | React

heej jak to děláš, že každej tvůj dess je tak dobrej? xD
ta povídka je teda pěkně napínavá =)

5 Charlleen Charlleen | Web | 10. february 2014 at 16:07 | React

Jsem zvědavá na tu legendu :) Takové části přímo miluju!!

6 Mrs. Writer Mrs. Writer | Email | Web | 11. february 2014 at 16:01 | React

Musím si nejdřív přečíst předešlý díl (už si zase nepamatuji, kde jsme skončili XD), ale mám ráda tvoje psaní! :))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement