Dark Paradise - 5.kapitola (legend)

13. february 2014 at 14:53 | Márč |  Dark Paradise
Další díl :3 snad se vám bude líbit a doufám, že se najde více čtenářů :).
| Autor: Márč | Web: antidote.blog.cz | Dark Paradise | 5.kapitola | 13.2. 2014 | picture by mrs.FIX
- - - - - - - - - - -

Svět byl dříve zahalen v temnotě. Sluneční svit byl schován za temnými mraky. Mýtické stvoření drancovali lidské vesnice, kradli novorozené děti a měnili je ve své příslušníky. Nebyl zde nikdo, kdo by prokázal udatnost a odvahu čelit těmto bestiím tváří v tvář. Matky oplakávaly své ztracené děti, zatím co se otcové modlili ke spasení tohoto světa.
Prosení truchlících rodičů byli vyslyšeny. Legenda praví, že na černém nebi se objevily paprsky čistého svitu a na zem se snesl anděl. Raziel. Vyslechl celý příběh, jenž mu obyvatelé jedné vesnice řekli. Byl rozhořčen jakým zmatkům a působením se stvoření temnot dopustili, proto učinil nezapomenutelnou věc - ze svého brnění nechal ukovat kalich, do kterého nechal téci svou krev z pořezané dlaně.
Každému odvážnému muži, či ženě dal napít z tohoto kalichu, popřál jim mnoho štěstí a vrátil se zpět k nebeským branám. Nedal jim žádnou radu ani žádný náznak celého jeho činu. Nikdo neměl tušení, co se skrývá za darem andělské krve.
Však jednou se stvůry vrátily a začaly znovu ohrožovat nevinné. Tentokrát byli jejich útoky marné. Lidé, jimiž proudila Razielova krev, povstali z křičících davů a démony zahnali svou silou, rychlostí a vytrvalostí v boji. Poslali je zpět do temných děr a jeskyní.
Od té doby se těmto udatným přezdívá všelijak, však nejznámější jméno se považuje oslovení - Lovci stínů. Rodili se nové generace, ale věčná síla andělských strážců nemizela. Tímto je náš svět chráněn dodnes.
Obyčejní smrtelníci možná zapomněli na pustošení tamějších osad, však lovci nikdy nezapomenou...


,,Konec," povzdechl si Jonathan, když dopověděl celou pověst. Z jeho vyprávění byla cítit hrdost, ale zároveň úzkost a únava. Musel tento příběh vyprávět tolikrát, že sám už mu nemohl věřit.
,,Pane J.K., vy se zlepšujete," zatleskal Oliver s menším pobavením. Ředitel na něho hodil vražedný pohled. Však poté se uklidnil a napnuté tělo pomaličku zvolněl. Musel se tímto hochem zaobírat často, protože z jeho pohybů bylo jasně znát, že s ním nemluví poprvé.
,,Kissingere běž prosím provést mou dceru po tomto areálu a odpověz jí na každou otázku, na kterou se mé milované dítě zeptá!" rozkázal.
,,Ale pane-" začal protestovat Oliver, ale Jonathan se rozhodl mu skočit do řeči.
,,Žádné ale, pokud tento úkol nesplníš nebudeš se moci zúčastnit zítřejší hry o vlajku."
,,To nemůžete!" sykl nevrle hoch.
,,Ale můžu Kissingere, moc dobře vím, jak tuto hru miluješ. Já miluji svou dceru, takže se o ní postaráš!" otec Noelii vstal a zprudka se opřel o svůj stůl. Pohled upřeně soustředil na jediný cíl - Oliver. Hoch neměl moc možností a bylo vidět, že sám už nemá chuť odporovat.
,,Tak pojď, než si to rozmyslím," zavrčel na dívku a vyšel z místnosti. Noe rychle pospíchala za ním. Ve spěchu zakopla o hrbol v kamenné podlaze. Mohla se zhroutit na zem, kdyby ji Oliver nezachytil při letu. Na malý moment se jejich pohledy setkaly. Vzpomněla si na jarní vánek v jeho očích, jenž ji chvíli sledovaly. Pomohl dívce na nohy, poté pokračoval ve své cestě.
,,Jsem v pořádku, kdyby tě to zajímalo," špitla, po chvilce, neslyšně a pomalu ho následovala.
,,Tvé starosti mě nezajímají. Klidně jsem tě mohl nechat upadnout, třeba by sis odřela koleno. Pak by mě to ovšem stále nezajímalo," řekl s pohrdáním v hlase, ani se neobtěžoval otočit, když k ní promluvil.
,,Tos klidně mohl, jenže ty jsi mě chytil. Proč?" objevila se vedle něho a držela s ním svižný krok.
,,Protože mám rychlý reakce," zastavil se a věnoval Noelii úšklebek. Díval se na ni čistě, ochranitelsky. Stejný pohled zahlédla na ošetřovně, když od ní odstrkoval dvojčata a poté u otce, jenž naléhal na otázky a on odpověděl za ni.
,,Myslím, že to není kvůli tomu," viděla, jak se snaží skrýt své emoce za rouškou studené a kamenné tváře, kterou nosil neustále při sobě.
,,A kvůli čemu paní chytrá?" nahodil známý úsměv, ale nevěnoval jí žádný oční kontakt.
,,Možná, že si mě chtěl chytit, třeba mě chráníš nebo se ti líbím," uvažovala nahlas. V tom ji Oliver prudce přitiskl ke zdi.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Motherfucker Princess :3 Motherfucker Princess :3 | Web | 14. february 2014 at 15:42 | React

To je tak parádní :33 Na konci jsem málem sletěla ze židle. Někteří lidé jsou hold..zvláštní ? :D A ta historka je přímo boží :D Jakože, nestihla jsem si dočíst originál a ani jsem ho neviděla takže nevím :D

2 Nikki Nikki | Email | Web | 14. february 2014 at 19:04 | React

toto mi nerob :D :D ja som teraz závislá na tvojom príbehu :D a mne sa často nestáva že som na niečom zááávislá :D

3 Belli- Rose Belli- Rose | Email | Web | 14. february 2014 at 23:28 | React

Dneska jsem to začala číst a je to úplně bomba:O :3 :D

4 mrs.FIX mrs.FIX | Web | 15. february 2014 at 11:34 | React

Oh God! Proč vždycky končíš tak debilně? Ty mi to prostě děláš na schávl, že jo? :D To se mi ale vůbec nelíbí! Jinak tu pohádku jsi vymyslela dobře. ;) :D

5 Smile Jane | ©chers-brats Smile Jane | ©chers-brats | Web | 15. february 2014 at 11:51 | React

Ahoj,
na blogu je vyhodnocení kontroly affs ( http://chers-brat.blog.cz/1402/vyhodnoceni-kontroly-a-naberu-affs )
Pokud tam nejsi dej vědět...
*Omlouváme se za zkopírované komentáře*

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement